Bronzová expedice 2014
Prokopským údolím za triblobity a zvláštními kameny.
Expediční tým: Koumáci – Dan, Dušan, Daniel, Jiří, Josef
Průvodce naší expedicí
Co mi expedice dala:
Dan, 17 let
Tato expedice pro mne byla úplně novým zážitkem. Nebylo to proto, že jsem ještě nikdy na takovéto výpravě nebyl nebo proto, že bych neměl žádné zkušenosti v táboření a pěších túrách. Bylo to proto, že jsem vyrazil do přírody s lidmi z úplně jiného světa. Já mám oba dva vlastní rodiče a mám takřka bezproblémový život. Byl jsem jediný ze skupiny, kdo má to štěstí. Cítil jsem se velmi nesvůj, protože ti kluci neměli to, co je pro mne samozřejmost. Postupně jsem je poznával a přátelil se s nimi. Bylo pro mne zajímavé, jak vyprávěli o svých každodenních životech a problémech. Dva z mé skupinky jsou v pěstounské péči, oba dva ve stejné rodině. A další dva jsou z dětských domovů. Bylo až pozoruhodné, jak mluvili o tom, co se jim stalo, jak z nich rodiče tahali peníze a co vše jim udělali. Nejvíce mne fascinovalo, že o tom mluvili, jako o normální všední věci a téměř nic si z toho nedělali.
I přes to, že jsem byl jediný ze skupinky, kdo měl s podobnými akcemi zkušenost, tak náš tým pracoval dobře a navzájem jsme si pomáhali. Velkou pomocí nám přispíval i postižený člen naše týmu. Měl jsem trochu obavy, že ho budeme muset hlídat a pomáhat mu, jak to jen půjde. Ale on mě vyvedl z omylu, byl velmi aktivní, se vším pomáhal a vždy měl dost energie. Těšilo mě, že energie nedocházela žádnému členu party a společně jsme překonali první den. Při našem společném vaření se všichni zapojili a jídlo se nám opravdu povedlo. Bylo super si pak lehnout do spacáku a jen si povídat a smát se. Josef dělal pořád něco srandovního a bavil nás několik hodin. Bylo to celé fajn.
Byl to super zážitek. Hlavní pro mne bylo, že jsem poznal jiné typy lidí, než se kterými se setkávám normálně. Dokázal jsem se více vcítit do jejich situací a životů. Začal jsem je chápat. Jsem za to rád, protože teď můžu rozvinout svojí pomoc dětem z dětských domovů. Uvědomil jsem si, že mám skvělý život a musím si ho cenit. A zároveň se zvětšilo mé nadšení pro pomoc dětem z dětských domovů. Bylo mi ctí s nimi strávit víkend. Rád bych to někdy v budoucnu zopakoval a ještě více je poznal.
Dušan, 17 let, Dětský domov
Zapojení do programu jsem chtěl zkusit, jestli dokážu splnit cíl, který jsem si stanovil. Expedice byla pro mne nová. Nikdy jsem nebyl s kamarády na víkend a navíc jít pěšky a s batohem. Z expedice jsem si odnesl pár dobrých i špatných zážitků.
Dobré zážitky: chodili jsme po hezkých lomech a skalách, příroda se mi moc líbila, hodně jsme se nasmáli, a také mi moc chutnalo jídlo, co jsme si uvařili, vše bylo moc dobré. Poznal jsem dobré kluky, které jsem dříve neznal, byla s nimi legrace, poznal jsem něco nového, co bych asi v mém životě normálně nezažil. Nevadil mi ani déšť. Dokázal jsem se dobře vybavit, dobře zabalit a na to jsem pyšný.
Ze špatných zážitků si toho moc nepamatuji, nevydařilo se nám počasí, bylo chladno, byla nám zima, byli jsme moc mokrý. Taky jsme si jednou pořádně zašli, nějak jsme šli špatným směrem, bylo tam samé bahno, měli jsme úplně obalené boty, takže jsme skoro nemohli chodit. Víc špatných zážitků si nepamatuji.
Jsem moc rád, že jsem do expedice šel, nevím, jestli mi nějak změnila můj život, ale určitě na ní budu mít vzpomínat. Asi to bylo to dobré, co mě v dětském domově potkalo.
To co mi expedice dala – není špatné si udělat nějaký výšlap s dobrými lidmi.
Daniel, 17 let, Pěstounská rodina
Líbilo se mi hledání trilobitů, jak jsem bouchal kladivem do kamene, aby opadaly nánosy, které na kamenech byly, a potom jsem objevil pod nánosem krásný kámen. Dělali jsme to při slunci i dešti, a když jsme měli lom prozkoumaný, šli jsme do dalšího lomu a znovu se dali do práce. Líbili se mi kameny – nepravé diamanty, byly totiž nejkrásnější ze všech kamenů, které jsem našel. Hledání trilobitů, i když jsme žádného nenašli a vzácných kamenů mě moc bavilo a přitom jsem se dověděl o kamarádech trochu více. Tato cesta mi dala radost potěšení a zjistil jsem, že takovou výpravu klidně můžu dělat i v budoucnu se svojí rodinou.
Viděl jsem naší krajinu, Českou republiku, zase o kus dál, poznal jsem místa v naší zemi, které jsem neznal, a byla krásná. Netušil jsem, že v Praze jsou tak nádherné skály, lomy a jezírka, kam můžete jen tak vyrazit na procházku.
Líbilo se mi, že jsme si pomáhali jako parta. Byla škoda, že pršelo, ale užili jsme si to i s deštěm. Byl to super zážitek, ale zjistil jsem, že se mám tedy ještě co učit. Příště si dokážu lépe sbalit batoh, zvolím méně věcí, které s sebou ponesu, ale tak, aby mi nechyběly ty, které budu potřebovat.
Jsem moc rád, že jsem se expedice mohl zúčastnit, poznat nové kamarády. Bylo to fajn a moc si toho vážím a děkuji, že můžu být v bronzovém programu.
Jiří, 17 let, Dětský domov
Zapojil jsem se do projektu Vévody z Edinburghu.
S týmem jsme si naplánovali výpravu o víkendu. Naše skupina se vydala hledat kameny a trilobity. Našli jsme zajímavý kameny a taky nějaké diamanty. Prošli jsme několik lomů v Prokopském údolí, kde bylo moc hezky. Nejvíce se m i líbilo asi v lomu s jezírkem, kde byly i labutě. Nechodím do přírody, tak tato výprava pro mne byla velkým zážitkem.
Myslím si, že jsme byli úspěšní, našli jsme několik drahých kamenů, trasu jsme prošli podle plánu, obstarali jsme si jídlo a všechny to bavilo. Parta byla dobrá a navzájem jsme si pomáhali. Překonali jsme déšť, který se nás nechtěl zbavit, pořád nás pronásledoval, ale ani to nám náladu nezkazilo, i když bez vody by bylo asi všem líp.
Nikdy mě před tím to víkendem nenapadlo, že bych šel někam do přírody jen tak. Neměl jsem ani moc dobré vybavení, myslel jsem, že to bude jako takový třídní výlet, někam dojedeš, něco uvidíš, sníš svačinu a vrátíš se a jsi rád, že to máš za sebou. Při přípravách jsem si říkal, že tu důkladnost přeháněj, ale ne, jsem rád, že jsme měli vše dobře připravené, jedna naše chyba a nepozornost nám prodloužila cestu, teď již vím, že nic nemám podcenit.
Tento výlet mi přines nové přátelé, nové vědomosti a také jsem se naučil spolupracovat, velice jsem se bavil, užili jsme si to a stále vládla dobrá nálada.
Josef 18 let, Pěstounská rodina
Náš cíl byl najít trilobity.
Expedice byla pro mne nová. O víkendech jsem byl na různých akcích, ale úplně sám s kluky, které jsem před přípravou neznal a bez rodičů jsem nebyl. Další pro mne novinka, starat se sám o sebe, vždy jsem na někom závislý a teď se musím rozhodnout sám, co si zabalit a jak, co vzít s sebou a co nechat doma. Budu to potřebovat nebo ne? Rada od rodičů nepřicházela a já se velmi těžko rozhodoval. Nakonec jsem měl více věcí než jsem potřeboval.
Nápad jít hledat trilobity a vzácné kameny do lomů, se mi moc líbil a to jsem ani netušil, jak to bude super. Moc se mi líbilo, jak jsem ťukal kladívkem do kamene a najednou jsem měl v ruce drahokam. V lomech bylo velké množství různých kamenů, a ty jsi musel najít ten správný. To se mi taky několikrát povedlo a do mého velkého těžkého batohu přibyly krásné kameny, které jsem si musel vzít domů. Nejen na památku, ale hlavně se pochlubit tátovi. Cesta byla suprová, hezká příroda a taky hodně deště, naštěstí začalo pršet až v poledne. Byla zima, a i když jsem měl teplé oblečení, měl jsem všechno mokré.
Moc se mi líbilo, že jsme si navzájem pomáhali ve skupině. Uvařili jsme si sami, hlavně Dan byl ve vaření dobrej a já se mu snažil pomáhat. Večer jsme si užili hodně zábavy, hráli jsme prší a různé jiné hry a kluci, kteří se neznali, byli kamarádi.
Všechno se mi líbilo, bylo to pro mě super, hodně nových věcí jsem chtěl VIDĚT A VIDĚL.
Škoda, že jsme žádného trilobita nenašli.
